Gratulanti...

O svých narozeninách si už hezkých pár let myslím to, že je to jenom den, který mi má připomenout, že to není žádná sláva, že počet let je dobrý leda tak jako počet květů do kytice..Nejinak tomu bylo i letos. V předvečer dne "D" jsem si předsevzala, že zítřek bude jen a jen tak, jak budu chtít já..A začnu tím, že se ráno vyspím..a budu se courat v pyžamu klidně až do oběda..A i kdyby psiska kňučela pod schody, budu dělat hluchou, protože zítřek je v mé režii..A budu v klídku a všemu se budu usmívat..Happy day! Říká se, že nic nepobaví Boha tak, jako když si člověk plánuje..:-)

Ráno mě probouzel dech jdoucí mi přímo do obličeje. Jen nerada jsem otevřela oči a....zírala jsem do očí Ríšovi..Můj milovaný pejsek potichounku vyšplhal schody a teď na mě funí a slintá..Abych se nemohla vzpouzet, předními packami mne přibíjí k posteli..A než si stíhám v hlavě všechno porovnat, vletí na mě z druhé strany Fanýsek a než se na cokoli zmůžu, fofrem mi olíže obličej!! Měla jsem chuť jim za ten útěk do patra vyčinit, ale v rámci předsevzetí jsem se jen kousek posunula a oni se pěkně stulili..Fanýsek u hlavy, Andulka (jo jo i ta přišla!) mi zahřívala záda a Ríšulka sebou praštil přes mé nohy..A světe div se, v ložnici byl klid a všichni jsme pomaloučku usínali v tichu, přerušeném občas jen psím chrupnutím..A mě běželo hlavou, že to vlastně vůbec není špatný začátek dne...Svatá prostoto! Znám přece svou smečku!!!

Jakmile jsem opravdu "zabrala", věci dostaly spád! Nejprve vyletěl s příšerným řevem Fanýsek..No samozřejmě, že mi to vzal přes hlavu! Přidala se Andulka, téměř současně s Ríšou vyběhli z ložnice. Já silně dezorientovaná a pořádně rozespalá jsem se vypotácela za nimi! Chodbu minuli a rovnou do koupelny!  Tam jsem je o pár vteřin později našla! Plně při smyslech, plně v akci!! Fanýsek proháněl Růženku, která byla zjevně taky "nedospalá"a pořádně naštvaná a Ríšoun hodoval na kočičích granulích! Když mě uviděl, nechal granule být (což se o Fandovi a Růžence říct nedalo) a prchal do šatny, kde mi zalezl pod spodní polici.Vytáhla jsem ho ven a dalších několik chvil jsem mu z krku dolovala papírový kapesník, který tam kdesi ukořistil a který mu díky jeho hltavosti uvázl v krku..Zákrok se zdařil a akce se přenesla do chodby, kam vyhnal Fanda Růženku a Ríša mu šel samozřejmě pomoct, protože když už dostali do "hry" i mne, je to přece bájo zábava!! Ne, já to tak neviděla!!!! Chtělo se mi řvát a vytřepat jim kožichy.. místo toho jsem se v klidu vzhledem k vyjímečnosti dne pokusila Ríšu snést z patra..Fanýska to ovšem velmi bavilo, kousal Ríšu do nohou, což zpětně vzato končilo jako Ríšův přátelský hryz do mé ruky!! Pořád jsem se držela a soustředila se na to, jak dostat bezpečně chlupatého gaunera dolů. Dařilo se mi to do poloviny schodů, pak se Richard odrazil zadními packami od schodů a zbytek jsme málem spadli oba..Přiznám se - v duchu jsem už řvala...

Dole se mi všechny kožíšky smíchaly v jednu kouli, která se valila po domě a ven a zas zpátky..Zírala jsem před sebe, třásla se jak ratlík, protože i když už vzhůru, hluboce jsem spala.Vyplížila jsem se zpátky udělat ranní hygienu a obléct se. Jak mátoha jsem se vrátila a dole pokračoval rej.. sedací nábytek odletoval tak, jak jej Fanda podbíhal a Richard kácel..přimáčknutá k dveřím jsem sledovala, jak si pejskové "hrají"..Ve vhodné chvíli jsem zapadla do kuchyně a postavila si na kávu..Jako ve snu jsem si namazala kousíček veky. Pejskové byli v mžiku u mě, pozorně sledujíc každý můj pohyb.Mstivě jsem na ně syčela, že za to rodeo ,nedostanou nic, nakonec sama mám málo, opravdu jen krajíček..Zase špatně!! V nestřežené chvíli se Ríša vypružil a moji snídani mi před nosem sebral! Ve vteřině ji slupnul a dál už jsem mu nestála ani za pohled, protože odháněl španěly, kteří měli oprávněný pocit, že přišli zkrátka...Chlupaté klubko pokračovalo po domě a já se málem s tikem v tváři odplížila s kávou k počítači, přečíst, co nového..Vlastně chtěla jsem...V reálu jsem po třech krocích ujela po polenu, které si miláčkové ukradli u kotle a nějak jim při hrách vypadlo z huby..
Kafe vylité a já najednou zapomněla na svá předsevzetí a zcela nevýchovně jsem ječela, že jsou to ti největší hajzlíci, jaké jsem mohla od života vyfasovat a že je tak srovnám do latě, že mi budou potkávajíc mne po domě, vojensky salutovat!! Vlastně nevím, co objevného jsem jim ještě sdělila, když už byli dávno na zahradě..Se zbytkem kafe jsem si sedla do křesla až teď se dalo říct, že jsem vzhůru, že vnímám svět...A vtom přiběhli všichni moji chlupáči zvenčí, posedali si vedle sebe a koukali..a Ríša do mě strčil čumákem a krááásně se na mě podíval..a navzdory všemu právě přežitému, četla jsem v jeho očích "Tak už se nezlob!..Jo..a všechno nejlepší"....

p.s. A jako dárek jsem od nich dostala okousanou venkovní lavičku..byla nová..:-)

Zpráva pro ochránce zvířat : I tohle všichni pejskové ve zdraví přežili!!.:-)

Vzkaz pro mou lékařku: Tlak mi pořád neklesá..to už bude věkem.:-)


A.C.