Zajímalo vás někdy, jestli je váš pes dominantní? Pravděpodobně ano, důvodem je nejspíš to, že posledních 50 let je každé problémové chování psů od značkování v domě přes probíhání dveřmi jako první považováno za problém "dominance".

Vrčí váš pes na návštěvy? „Je dominantní“, poradí vám přátelé, aniž by to mysleli zle.
Nepřijde pokaždé na zavolání? Říká vám tím, že on je tu pánem, podle populárních knížek o psech.
Tahá na vodítku nebo vyskakuje, když vás vítá? Projevuje tím "alfa" postavení. Spí radši na gauči než na zemi? Dávejte si na něj pozor!
Mezi snad nejnepravděpodobnější chování připisované dominanci patří koprofagie (požírání výkalů) a aportování míčku.
Jak k tomu došlo, že se „dominance“ stala nejoblíbenější nálepkou, kterou lidé z kynologických kruhů bezmyšlenkovitě označují psy (Buitrago, 2004)?

Většina lidí, kteří tvrdí, že mají problém s “dominancí” psa, obvykle míní jednu z těchto dvou věcí: buď mají problém s poslušností psa a nebo jejich pes kouše či na ně vrčí. Pes může být v obou případech dominantnější, než jeho majitel. Ale také může být ten nejposlednější v žebříčku veškeré organické hmoty celé planety, přesto nemá žádnou motivaci k tomu, aby poslouchal povely a/nebo kouše lidi. Můžete mít toho nejdominantnějšího psa, který bude světovou špičkou v Obedience (pozn. překl. poslušnosti) a nikdy nepokouše ani nebude chtít nikoho pokousat (Donaldson, 1996).

Původní alfa/dominanční model vznikl na základě krátkodobých studií vlčích smeček ve 40. letech 20. století. Byly to první studie tohoto druhu. Zpočátku se zdály být dobré, ale pozdější výzkum podstatně vyvrátil většinu zjištění. Výzkum měl tři hlavní trhliny:

1) Protože studie byly krátkodobé, soustředili se vědci na nejvíce zřetelnou, zjevnou činnost v životě vlka, a sice lov. Výzkum byl tedy nereprezentativní - vyvozoval závěry o "vlčím chování" na základě asi 1% doby života vlka.

2) Výzkum sledoval to, co je dnes známo pod pojmem „ritualizované projevy“, a chybně je vysvětloval. Bohužel právě tím vznikl "dominanční model (dominance model)" a přesto, že tato tvrzení byla spolehlivě vyvrácena, stále má tento mýtus mezi kynologickou veřejností úspěch.

Například otáčení psa na záda ("alpha rolls"). Výzkumníci zaznamenali toto chování a vyvodili z něj závěr, že výše postavený vlk násilím převrátil podřízeného vlka na záda, aby tím vyjádřil svou nadřazenost. Tak to ale není. Ve skutečnosti jde o "usmiřovací rituál (appeasement ritual)" vyvolaný PODŘÍZENÝM vlkem. Podřízený vlk nabídne svojí mordu a poté, co ji výše postavený vlk "sevře" do své tlamy, se podřízený vlk dobrovolně otočí na záda a ukáže břicho. Nikdo ho nenutí, vše se odehrává dobrovolně.
Vlk by převrátil na záda jiného vlka proti jeho vůli jen v případě, když by ho chtěl zabít. Dokážete si představit, co takové násilné převrácení na záda dělá s psychikou našich psů?

3) Nakonec vyvodili vědci na základě svých "výsledků zkoumání" nadnesené závěry, které aplikovali nejdříve z vlků na psy a vztahy mezi psy, později i na vztah pes-člověk. Bohužel se tyto nesmyslné názory stále vyskytují (Alexander, 2001).

Koncept dominance se stal velmi oblíbeným a když se dostal mezi kynologickou veřejnost, zabydlel se v povědomí lidí se sílou mytologie. Brzy se stalo obecným poznatkem, že domácí psi jsou přirozeně dominantní nebo se stanou dominantními, když jim lidé budou tolerovat určitá chování. Tvrdí se, že tito psi budou neustále zkoušet přechytračit své majitele a testovat je, dokud jim nebude energicky ukázáno, že člověk je pánem.
Takzvané „dominanční cvičení“ (dominance exercises) bylo - a dodnes v některých kruzích je - obecně preventivně doporučováno, aby pes nepřevzal vedení domácnosti. Mezi tyto cviky patří nekrmit psa dříve, než se nají celá rodina, zabránění tomu, aby pes chodil dveřmi jako první, zákaz psovi spát na sedacích soupravách a zákaz přetahovacích her. Ve skutečnosti neexistují žádné důkazy o tom, že tyto postupy předcházejí dominantní agresivitě nebo jakémukoliv jinému problémovému chování.
Kromě těchto cviků, mnoho autorů a výcvikářů nutí majitele držet psy v submisivních pozicích, někdy natolik drsně, že se u psa vytvoří strachová reakce. Dnes někteří z nich pojmenovávají tyto cviky "zklidňovacími (gentling)" a doporučují je používat u šteňat. Například otočit šteňe na záda a držet ho tak dlouho, dokud se neuklidní a nepřestane se bránit.
Tento požadavek je jednoduchý, ale zároveň ošidný: tím, že donutíte psa přijmout submisivní postoj a odměníte ho za to, že ho toleruje, naučíte ho podrobit se vašemu vedoucímu postavení. Povšimněte si ale nevyslovenému předpokladu použití síly, díky které se dosáhne vůdčího postavení. V psí smečce se ale vůdčího postavení pomocí hrubé fyzické dominance nedosáhne. Mnoho psů s normální přátelskou povahou se bude držení v poloze na zádech násilím přirozeně bránit, dokonce projeví i obrannou agresivitu (Buitrago, 2004).

Používání pojmů, jako je dominance, pro vysvětlení toho, že pes nechce přijít na přivolání, když tomu nebyl řádně naučen a požadované chování nebylo upevněno v prostředí s rušivými podněty, je zbytečně zavádějící a nevhodné. Můžete psa převracet na záda jak chcete, stejně na přivolání nepřijde, pokud ho to nikdo nenaučil a povel nebyl dostatečně upevněn. Můžete ho převracet na záda a držet ho tak celou noc (a chodit první dveřmi), stejně vás pokouše, když vytvoříte takové podmínky, které překročí jeho prahovou hodnotu pro kousnutí (Donaldson, 1996).

Nálepkou "dominance" je často ospravedlňováno trestání psů, zvláště těch, kteří se brání výcvikovým metodám založeným na hrubé síle (Buitrago, 2004).

Jean Donaldson (1996) uvádí, že použití mechanických (aversních) výcvikových metod je často ospravedlňováno smečkovou hierarchií. Od té doby, co byla objevena lineární hierarchie ve smečce vlků, lidé bláznivě usilovali o to, vysvětlit si každé myslitelné psí chování a vzájemné působení člověka a psa pomocí termínu “dominance”. Psi se neumějí chovat nebo jsou neposlušní, protože jim nikdo neukázal, kdo je tady pánem. Musíte být “alfa” ve své smečce. Nehledě k tomu, že to vede k dalšímu ospravedlnění výcvikových metod směřujících k trestání - pes nemyslí pravděpodobně na nic jiného než na to, jak se vyšplhat na nejvyšší hodnostní postavení ve smečce, takže bychom ho měli udržet v podřízenosti pomocí násilí - dominance poskytuje univerzální vysvětlení pro psí chování. Majitelům toto jednoduché vysvětlení stačí a ostatní témata, jako je teorie učení, považují za zbytečná. Názory, že pes tím, že se žene první dveřmi před svými majiteli nebo tahá na vodítku, projevuje dominanci, jsou příliš stupidní, abychom se jimi zabývali. Někteří chudáci to mají v hlavě tak převrácené, že považují submisivní projevy, jako je vyskakování nebo podávání packy, za dominantní chování, a tak přistupují k aversním výcvikovým metodám. Celý problém okolo dominance vězí ve vyvozování závěrů namísto hledání zjevných příčin. Psi okusují nábytek, protože k čemu jinému by asi nábytek mohl být? Neposlouchají, protože vůbec netuší, co povely znamenají nebo jsou špatně motivovaní k tomu, aby vyhověli, nebo je právě v danou chvíli zaujalo něco jiného, například prchající veverka. Vůbec přitom nemají na mysli pořadí ve smečce.

Neporozumění vztahů mezi postavením ve smečce, dominancí a agresí směřuje k zhoršení problémů se psími rváči. Psi, kteří se perou, jsou nejčastěji důsledkem špatné socializace a sdružování sociálně nepřipravených dospělých psů. I kdyby nezkušený "středně postavený" "psovod" psa vyškubával na stahováku, věšel, převracel na záda a/nebo psa zbil do podřízení, co dobrého je na tom, že tím sice vyhraje bitvu, ale prohraje válku?
Jakou výhodu přináší přeměna "dominantního" psa na bázlivého? Oba jsou nevhodní jako společníci nebo pracovní psi. Mimoto většina majitelů psů nemá fyzické ani psychické předpoklady k fyzickým korekcím. Proč tedy radit začínajícím pejskařům zápasit se psem, když jsou odsouzeni k prohře? Proč bychom vlastně museli se psem zacházet hrubě, když je možné dosáhnout stejného cíle používáním mozku místo svalů (Dunbar, 1989b)?

10 nejčastějších projevů chování spojovaných s problémem “dominance”:

1) kousání/agrese, zejména vůči členům rodiny
2) tahání na vodítku
3) vyvenčení se v domě, zejména když k takovýmto nehodám dochází na postelích, na botách atd.
4) okusování cenných věcí
5) vyskakování při vítání, podávání packy
6) pes nepřichází na zavolání
7) loudění u stolu
8) procházení dveřmi jako první
9) spaní na nepovoleném místě (gauč, postel apod.)
10) krádeže jídla/prádla

Nejoblíbenějším mýtem Jean Donaldsonové je procházení dveřmi jako první. Která duševně vyšinutá osoba přišla s představou, že pes rozumí, natož projevuje dominanci tím, že předběhne majitele u domovních dveří? Když psi spěchají při vycházení z domu, snaží se zkrátit si vzdálenost mezi sebou a čímkoliv venku, co možná nejrychleji, protože jsou rozčileni, protože jsou to psi, protože nemají důvod, proč to nedělat. Pokaždé, když se ptáte “Proč? Proč? Proč?” pes něco dělá, nesnažte se vysvětlit problém pomocí "smečkové teorie", uvědomte si, že pes něco dělá:
1) protože je chování posilováno něčím, co se vyskytuje v okolí psa
2) protože pes nemá důvod to dělat jinak (tzn. proč NE?)

Celá myšlenka dominance je tolik nafouklá, že existují celé výcvikové školy založené na předpokladu, že když dokážete projevit nad svým psem přiměřenou dominanci, vše ostatní se spraví samo. Tento názor je nebezpečný. Neznamená jen, že se bude s každým psem zacházet neuvěřitelně hrubě, pravděpodobně se obnoví problémy s přivoláním nebo kousáním, ale zároveň správně prováděné podmiňování a snaha o zajištění dostatečně různorodého prostředí přijdou nazmar, výsledkem toho je, že pes je stále nevycvičený, což nás opět utvrdí v tom, že mu musíme dát najevo, kdo je pánem.
Nic z toho, co tu bylo řečeno, neznamená, že by psi netvořili sociální hierarchii. Tvoří. Psi také dobře vidí v noci, ale nikdo nenavrhuje operaci sítnice, která by vyřešila problém s poslušností nebo kousavostí. Není zrovna nejvhodnější pomocí smečkovou teorie vysvětlovat nebo léčit neposlušnost, nevhodné chování nebo kousavost. Lidé, kteří cvičí pomocí aversních metod a řídí se dominančním modelem, by dosahovali lepších výsledků a méně by poškozovali psa, pokud by používali tresty na základě důkladného prostudování a porozumění teorie učení, nebo, ještě lépe, kdyby se vyhýbali trestům úplně a použili jiné metody učení. Koncept dominance jednoduše není nutný (Donaldson, 1996).

Jak to tedy je

Kde je tedy pravda? Pravda je, že psi nejsou vlci. Když uvážíte počet uplynulých generací, výroky typu "Chci se naučit, jak zacházet se svým psem, budu se tedy učit od vlků" dávají stejný smysl jako kdybyste řekli: "Chci zlepšit své rodičovské schopnosti - musím zjistit, jak to ti šimpanzové dělají!" (Alexander, 2001).

Vlci jsou nejbližšími příbuznými psů - stejně jako jsou šimpanzi nejbližší příbuzní lidí - ale psi se stali samostatným druhem pravděpodobně již před 135 000 lety. Přestože si zachovali některé charakteristiky vlků a jiných psovitých šelem, tisíce let domestikace a selektivního šlechtění je hluboce změnily (Buitrago, 2004).

Podle Dr. Myrny Milani, veterinářky a odbornice na chování zvířat, jsou zvířata, která v divoké přírodě panují ve smečce hrubou silou, eliminována z genofondu populace, protože síla vyžaduje spoustu energie a vystavuje zvířata vysokému riziku smrti, zranění nebo tomu, že budou ulovena predátorem.

Dr. Frank Beach provedl třicetiletý výzkum na psech na univerzitách Yale a Berkeley.
19 let bylo věnováno výzkumu sociálního chování psí smečky. (Ne vlčí smečky. PSÍ smečky.)

Některá jeho zjištění:
- psi - samci mají pevnou hierarchii
- feny mají také hierarchii, ale ta je mnohem variabilnější
- když smícháte dohromady jednotlivá pohlaví, zamíchá to i s pravidly.

     Uvnitř skupiny jako celku, hodnostní pořadí psů-samců zůstává
     stejné a pořadí fen zůstává obvykle stejné, ale vztah mezi psy a fenami se často mění den ode dne
     (Dunbar, 1989a).

- malá štěňata mají něco jako "štěněčí licenci (puppy licence)". To jim v podstatě dovoluje dělat cokoliv. Feny jsou ke štěněčí licenci tolerantnější než psi.
- štěněčí licence zaniká ve věku okolo 4 měsíců. V tuto dobu starší středně postavení psi udělají štěněti v pravém slova smyslu ze života peklo, dokud štěně nenabízí všechno příslušné usmiřovací chování (appeasement behavior) a nezaujme nejnižší místo v sociální hierarchii. Nejvýše postavení jedinci celou věc naprosto ignorují.
- neexistuje fyzická dominance. Všeho je dosáhnuto pomocí psychologického týrání (psychological harassment). Vše je ritualizováno.
- jen naprostá menšina psů získala své "alfa" postavení pomocí násilí. Ti, kteří to tak dokázali, byli rychle sesazeni. Nikdo nemá rád diktátory.
- naprostá většina alfa psů vládne benevolentně. Jsou si jisti svou pozicí. Nesnižují se k tomu, aby se prali a dokazovali tím svou pozici. Pokud by to dělali, snižovali by své postavení, protože:
- perou se STŘEDNĚ postavená zvířata. Nejsou si jista svou pozicí a chtějí se povýšit nad ostatní středně postavená zvířata.
- nízko postavená zvířata nevyhledávají konflikty. Vědí, že by prohrála. Znají svoje postavení a přijímají ho.
- "Alfa" neznamená fyzicky dominantní. Znamená to "mít zdroje pod kontrolou (in control of resources)". Spousta alfa psů je příliš malých nebo fyzicky slabých, aby mohli fyzicky dominovat. Vysloužili si ale právo kontrolovat ceněné zdroje. Každý jednotlivý pes si sám určuje, které zdroje jsou pro něj důležité. Takže alfa pes se může vzdát nejlepšího místa na spaní, protože ho jednodušše nezajímá (Alexander, 2001).

Co z toho tedy pro vztah pes-člověk vyplývá?

- používání fyzické síly jakéhokoliv druhu snižuje vaši pozici. Pouze STŘEDNĚ postavení jedinci se perou.
- abyste byli "alfa", musíte mít pod kontrolou zdroje. Tím se nemyslí nesmysly jako zakazovat psům spát na posteli nebo procházet dveřmi první. Zdroje musí být závislé na určitém chování. Pes chce žrát. Dobře - vyžadujte, aby si nejprve sedl. Chce pes ven? Ať si nejdříve sedne. Chce zdravit lidi? Nejdříve sednout. Chce si hrát? Sednout... nebo cokoliv jiného. Pokud jste dostatečně aktivní při řízení toho, co pes chce, pak jste, podle definice, alfa *VY*.
- Cvičte svého psa. Výcvik je lidsko-psí ekvivalent zrušení fáze "štěněčí licence" ve vývoji psa. Děti, ženy, staří lidé, postižení - ti všichni dokáží vycvičit psa. Pouze málo lidí dokáže fyzicky dominovat.
- Odměňujte nesmělé (deferential) chování spíše něž sebeprosazující (pushy). Máte dva psy. Pokud se jeden cpe před druhého, věnujte pozornost druhému, dejte mu pamlsek jako prvnímu nebo cokoliv, co první pes chtěl. První, kdo se posadí, dostává odměnu. Tahání na vodítku nikam nevede. dveře se neotevřou, dokud se psi neposadí a dokud nedovolíte, že psi mohou jít ven. Pokud budete odměňovat psa, který se prosazuje, prosadí se.
Vaším úkolem je být vůdcem (leader), ne pánem nebo diktátorem. Vedoucí postavení je velká zodpovědnost. Vaším úkolem je postarat se o veškeré potřeby vašeho psa... jídlo, vodu, veterinární péči, sociální potřeby, bezpečnost, atd. Pokud nedokážete nějakou potřebu psa uspokojit, pes se ji pokusí uspokojit sám (Alexander, 2001).

Způsob, jak získat kontrolu nad svým neposlušným psem, je vytvořit z něj příjemného společníka pomocí výcviku. Pozitivní výcvikové metody (Positive training, dog-friendly training) otevírají svět komunikace mezi dvěma druhy, které nemají společný jazyk .
Zapamatujte si dvě základní pravidla učení:

1) všechna zvířata (a malé děti) se učí pomocí okamžitých - ne opožděných - následků svého chování a
2) chování, které je posíleno odměnou, se objevuje častěji.

Ceněné zdroje jako jsou jídlo, hračky, hra, procházky a hlazení, neposkytujte psovi zadarmo. Používejte je jako odměnu za dobré chování, když si pes například nejdříve sedne nebo lehne na povel.
Naučte se ovládat techniku poskytování zdrojů za žádané chování a odebrání zdrojů za nevhodné chování. Je to jako učit batole pěkně poprosit, aby dostalo sušenku, když ale zakřičí "dej to sem!", nedostane nic. V krátkosti, odměňujte uctivé, zdvořilé chování a ignorujte chování, které obtěžuje.
Naučte se dovést svého psa k úspěchu a předcházet chybám.
Kouše váš pes boty? Tak je nenechávejte ležet volně po domě. Místo toho dejte psovi žvýkací kosti nebo hračky typu Kong naplněné něčím dobrým.
Váš pes se vám doma venčí? Tak ho nenechávejte běhat volně po domě bez dozoru a pravidelně ho berte ven a odměňujte ho za každé věnčení na správném místě.
Hrabe váš pes na zahradě? Tak mu udělejte místo, kde bude smět hrabat, zahrabejte mu tam pár žvýkacích kostí a až si na toto místo zvykne, snadno přerušíte jeho omyly a pošlete ho hrabat na jeho místo (Buitrago, 2004).

Spíše než psa tyranizovat a dostat ho tím do podřízené pozice, je mnohem jednodušší přesvědčit ho, aby byl členem týmu, jen tak si může užívat života s námi, místo toho, aby s námi bojoval (Dunbar, 1989b).

Kdo říká, že dominanční model nefunguje:

Pamela Buitrago - vystudovala experimentální psychologii a je certifikovanou cvičitelkou psů a odbornicí na chování (behaviour specialist).
Jean Donaldson - odbornice na chování zvířat (animal behaviorist), přednáší v mnoha zemích, autorka mnoha knih, například oceněné knihy The Culture Clash, a ředitelka San Franciso SPCA Academy for Dog Trainers.
Dr. Ian Dunbar - slavný veterinář, odborník na chování zvířat (animal behaviorist) , spisovatel, přednáší v mnoha zemích, zakladatel APDT (Association of Pet Dog Trainers - asociace cvičitelů psů), studoval 10 let sociální hierarchii a agresivitu psů na Kalifornské Univerzitě v Berkeley.
Drs. Garry Martin a Joseph Pear - profesor na Universitě v Manitobě a autor populární učebnice Behavior Modification: What It Is and How to Do It.
Dr. Myrna Milani - veterinářka vlastnící soukromou praxi v Charlestownu v New Hampshire, autorka mnoha knih o vazbě mezi psy a lidmi, napsala např. knihu The Body Language and Emotion of Dogs
Pat Miller - bývalá prezidentka APDT, největší skupiny sdružující profesionální cvičitele psů celého světa, píše sloupky do časopisu Whole Dog Journal; autorka dvou knih - The Power of Positive Dog Training a Positive Perspectives: Love Your Dog, Train Your Dog.

Použitá literatura

ALEXANDER, Melissa. The History and Misconceptions of Dominance Theory [online]. 2001 [cit. 2005-10-01]. Text v angličtině. Dostupný z WWW:
https://www.clickersolutions.com/articles/2001/dominance.htm.

BUITRAGO, Pamela Buitrago. Debunking the Dominance Myth : Are dogs lying awake at night plotting a coup? [online]. Portland : 2004 [cit. 2005-10-01]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: https://www.clickersolutions.com/articles/2004/Debunking.pdf.

DONALDSON, Jean. The Culture Clash. Berkeley : James & Kenneth Publishers, 1996. 223 s.
ISBN 1-888047-05-4.

DUNBAR, Ian. Social Hierarchies [online]. 1989a [cit. 2005-10-01]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: https://www.clickersolutions.com/articles/2001/hierarchies.htm.

DUNBAR, Ian. The Macho Myth [online]. 1989b [cit. 2005-10-01]. Text v angliččtině. Dostupný z WWW: https://www.clickersolutions.com/articles/2001/macho.htm.

Překlad - Jana Ježková ml.

Související články:
Klikr Rozcestník (28.08.2007)
Recept na játrové pamlsky (02.02.2007)
Etologie (28.09.2006)
Socializační fáze ve vývoji psa (01.06.2005)
Období psího života (06.04.2005)
Přivolání (06.04.2005)

vvv

Mýty kolem dominance

Zajímalo vás někdy, jestli je váš pes dominantní? Pravděpodobně ano, důvodem je nejspíš to, že posledních 50 let je každé problémové chování psů od značkování v domě přes probíhání dveřmi jako první považováno za problém "dominance".

Vrčí váš pes na návštěvy? „Je dominantní“, poradí vám přátelé, aniž by to mysleli zle.
Nepřijde pokaždé na zavolání? Říká vám tím, že on je tu pánem, podle populárních knížek o psech.
Tahá na vodítku nebo vyskakuje, když vás vítá? Projevuje tím "alfa" postavení. Spí radši na gauči než na zemi? Dávejte si na něj pozor!
Mezi snad nejnepravděpodobnější chování připisované dominanci patří koprofagie (požírání výkalů) a aportování míčku.
Jak k tomu došlo, že se „dominance“ stala nejoblíbenější nálepkou, kterou lidé z kynologických kruhů bezmyšlenkovitě označují psy (Buitrago, 2004)?

Většina lidí, kteří tvrdí, že mají problém s “dominancí” psa, obvykle míní jednu z těchto dvou věcí: buď mají problém s poslušností psa a nebo jejich pes kouše či na ně vrčí. Pes může být v obou případech dominantnější, než jeho majitel. Ale také může být ten nejposlednější v žebříčku veškeré organické hmoty celé planety, přesto nemá žádnou motivaci k tomu, aby poslouchal povely a/nebo kouše lidi. Můžete mít toho nejdominantnějšího psa, který bude světovou špičkou v Obedience (pozn. překl. poslušnosti) a nikdy nepokouše ani nebude chtít nikoho pokousat (Donaldson, 1996).

Původní alfa/dominanční model vznikl na základě krátkodobých studií vlčích smeček ve 40. letech 20. století. Byly to první studie tohoto druhu. Zpočátku se zdály být dobré, ale pozdější výzkum podstatně vyvrátil většinu zjištění. Výzkum měl tři hlavní trhliny:

1) Protože studie byly krátkodobé, soustředili se vědci na nejvíce zřetelnou, zjevnou činnost v životě vlka, a sice lov. Výzkum byl tedy nereprezentativní - vyvozoval závěry o "vlčím chování" na základě asi 1% doby života vlka.

2) Výzkum sledoval to, co je dnes známo pod pojmem „ritualizované projevy“, a chybně je vysvětloval. Bohužel právě tím vznikl "dominanční model (dominance model)" a přesto, že tato tvrzení byla spolehlivě vyvrácena, stále má tento mýtus mezi kynologickou veřejností úspěch.

Například otáčení psa na záda ("alpha rolls"). Výzkumníci zaznamenali toto chování a vyvodili z něj závěr, že výše postavený vlk násilím převrátil podřízeného vlka na záda, aby tím vyjádřil svou nadřazenost. Tak to ale není. Ve skutečnosti jde o "usmiřovací rituál (appeasement ritual)" vyvolaný PODŘÍZENÝM vlkem. Podřízený vlk nabídne svojí mordu a poté, co ji výše postavený vlk "sevře" do své tlamy, se podřízený vlk dobrovolně otočí na záda a ukáže břicho. Nikdo ho nenutí, vše se odehrává dobrovolně.
Vlk by převrátil na záda jiného vlka proti jeho vůli jen v případě, když by ho chtěl zabít. Dokážete si představit, co takové násilné převrácení na záda dělá s psychikou našich psů?

3) Nakonec vyvodili vědci na základě svých "výsledků zkoumání" nadnesené závěry, které aplikovali nejdříve z vlků na psy a vztahy mezi psy, později i na vztah pes-člověk. Bohužel se tyto nesmyslné názory stále vyskytují (Alexander, 2001).

Koncept dominance se stal velmi oblíbeným a když se dostal mezi kynologickou veřejnost, zabydlel se v povědomí lidí se sílou mytologie. Brzy se stalo obecným poznatkem, že domácí psi jsou přirozeně dominantní nebo se stanou dominantními, když jim lidé budou tolerovat určitá chování. Tvrdí se, že tito psi budou neustále zkoušet přechytračit své majitele a testovat je, dokud jim nebude energicky ukázáno, že člověk je pánem.
Takzvané „dominanční cvičení“ (dominance exercises) bylo - a dodnes v některých kruzích je - obecně preventivně doporučováno, aby pes nepřevzal vedení domácnosti. Mezi tyto cviky patří nekrmit psa dříve, než se nají celá rodina, zabránění tomu, aby pes chodil dveřmi jako první, zákaz psovi spát na sedacích soupravách a zákaz přetahovacích her. Ve skutečnosti neexistují žádné důkazy o tom, že tyto postupy předcházejí dominantní agresivitě nebo jakémukoliv jinému problémovému chování.
Kromě těchto cviků, mnoho autorů a výcvikářů nutí majitele držet psy v submisivních pozicích, někdy natolik drsně, že se u psa vytvoří strachová reakce. Dnes někteří z nich pojmenovávají tyto cviky "zklidňovacími (gentling)" a doporučují je používat u šteňat. Například otočit šteňe na záda a držet ho tak dlouho, dokud se neuklidní a nepřestane se bránit.
Tento požadavek je jednoduchý, ale zároveň ošidný: tím, že donutíte psa přijmout submisivní postoj a odměníte ho za to, že ho toleruje, naučíte ho podrobit se vašemu vedoucímu postavení. Povšimněte si ale nevyslovenému předpokladu použití síly, díky které se dosáhne vůdčího postavení. V psí smečce se ale vůdčího postavení pomocí hrubé fyzické dominance nedosáhne. Mnoho psů s normální přátelskou povahou se bude držení v poloze na zádech násilím přirozeně bránit, dokonce projeví i obrannou agresivitu (Buitrago, 2004).

Používání pojmů, jako je dominance, pro vysvětlení toho, že pes nechce přijít na přivolání, když tomu nebyl řádně naučen a požadované chování nebylo upevněno v prostředí s rušivými podněty, je zbytečně zavádějící a nevhodné. Můžete psa převracet na záda jak chcete, stejně na přivolání nepřijde, pokud ho to nikdo nenaučil a povel nebyl dostatečně upevněn. Můžete ho převracet na záda a držet ho tak celou noc (a chodit první dveřmi), stejně vás pokouše, když vytvoříte takové podmínky, které překročí jeho prahovou hodnotu pro kousnutí (Donaldson, 1996).

Nálepkou "dominance" je často ospravedlňováno trestání psů, zvláště těch, kteří se brání výcvikovým metodám založeným na hrubé síle (Buitrago, 2004).

Jean Donaldson (1996) uvádí, že použití mechanických (aversních) výcvikových metod je často ospravedlňováno smečkovou hierarchií. Od té doby, co byla objevena lineární hierarchie ve smečce vlků, lidé bláznivě usilovali o to, vysvětlit si každé myslitelné psí chování a vzájemné působení člověka a psa pomocí termínu “dominance”. Psi se neumějí chovat nebo jsou neposlušní, protože jim nikdo neukázal, kdo je tady pánem. Musíte být “alfa” ve své smečce. Nehledě k tomu, že to vede k dalšímu ospravedlnění výcvikových metod směřujících k trestání - pes nemyslí pravděpodobně na nic jiného než na to, jak se vyšplhat na nejvyšší hodnostní postavení ve smečce, takže bychom ho měli udržet v podřízenosti pomocí násilí - dominance poskytuje univerzální vysvětlení pro psí chování. Majitelům toto jednoduché vysvětlení stačí a ostatní témata, jako je teorie učení, považují za zbytečná. Názory, že pes tím, že se žene první dveřmi před svými majiteli nebo tahá na vodítku, projevuje dominanci, jsou příliš stupidní, abychom se jimi zabývali. Někteří chudáci to mají v hlavě tak převrácené, že považují submisivní projevy, jako je vyskakování nebo podávání packy, za dominantní chování, a tak přistupují k aversním výcvikovým metodám. Celý problém okolo dominance vězí ve vyvozování závěrů namísto hledání zjevných příčin. Psi okusují nábytek, protože k čemu jinému by asi nábytek mohl být? Neposlouchají, protože vůbec netuší, co povely znamenají nebo jsou špatně motivovaní k tomu, aby vyhověli, nebo je právě v danou chvíli zaujalo něco jiného, například prchající veverka. Vůbec přitom nemají na mysli pořadí ve smečce.

Neporozumění vztahů mezi postavením ve smečce, dominancí a agresí směřuje k zhoršení problémů se psími rváči. Psi, kteří se perou, jsou nejčastěji důsledkem špatné socializace a sdružování sociálně nepřipravených dospělých psů. I kdyby nezkušený "středně postavený" "psovod" psa vyškubával na stahováku, věšel, převracel na záda a/nebo psa zbil do podřízení, co dobrého je na tom, že tím sice vyhraje bitvu, ale prohraje válku?
Jakou výhodu přináší přeměna "dominantního" psa na bázlivého? Oba jsou nevhodní jako společníci nebo pracovní psi. Mimoto většina majitelů psů nemá fyzické ani psychické předpoklady k fyzickým korekcím. Proč tedy radit začínajícím pejskařům zápasit se psem, když jsou odsouzeni k prohře? Proč bychom vlastně museli se psem zacházet hrubě, když je možné dosáhnout stejného cíle používáním mozku místo svalů (Dunbar, 1989b)?

10 nejčastějších projevů chování spojovaných s problémem “dominance”:

1) kousání/agrese, zejména vůči členům rodiny
2) tahání na vodítku
3) vyvenčení se v domě, zejména když k takovýmto nehodám dochází na postelích, na botách atd.
4) okusování cenných věcí
5) vyskakování při vítání, podávání packy
6) pes nepřichází na zavolání
7) loudění u stolu
8) procházení dveřmi jako první
9) spaní na nepovoleném místě (gauč, postel apod.)
10) krádeže jídla/prádla

Nejoblíbenějším mýtem Jean Donaldsonové je procházení dveřmi jako první. Která duševně vyšinutá osoba přišla s představou, že pes rozumí, natož projevuje dominanci tím, že předběhne majitele u domovních dveří? Když psi spěchají při vycházení z domu, snaží se zkrátit si vzdálenost mezi sebou a čímkoliv venku, co možná nejrychleji, protože jsou rozčileni, protože jsou to psi, protože nemají důvod, proč to nedělat. Pokaždé, když se ptáte “Proč? Proč? Proč?” pes něco dělá, nesnažte se vysvětlit problém pomocí "smečkové teorie", uvědomte si, že pes něco dělá:
1) protože je chování posilováno něčím, co se vyskytuje v okolí psa
2) protože pes nemá důvod to dělat jinak (tzn. proč NE?)

Celá myšlenka dominance je tolik nafouklá, že existují celé výcvikové školy založené na předpokladu, že když dokážete projevit nad svým psem přiměřenou dominanci, vše ostatní se spraví samo. Tento názor je nebezpečný. Neznamená jen, že se bude s každým psem zacházet neuvěřitelně hrubě, pravděpodobně se obnoví problémy s přivoláním nebo kousáním, ale zároveň správně prováděné podmiňování a snaha o zajištění dostatečně různorodého prostředí přijdou nazmar, výsledkem toho je, že pes je stále nevycvičený, což nás opět utvrdí v tom, že mu musíme dát najevo, kdo je pánem.
Nic z toho, co tu bylo řečeno, neznamená, že by psi netvořili sociální hierarchii. Tvoří. Psi také dobře vidí v noci, ale nikdo nenavrhuje operaci sítnice, která by vyřešila problém s poslušností nebo kousavostí. Není zrovna nejvhodnější pomocí smečkovou teorie vysvětlovat nebo léčit neposlušnost, nevhodné chování nebo kousavost. Lidé, kteří cvičí pomocí aversních metod a řídí se dominančním modelem, by dosahovali lepších výsledků a méně by poškozovali psa, pokud by používali tresty na základě důkladného prostudování a porozumění teorie učení, nebo, ještě lépe, kdyby se vyhýbali trestům úplně a použili jiné metody učení. Koncept dominance jednoduše není nutný (Donaldson, 1996).

Jak to tedy je

Kde je tedy pravda? Pravda je, že psi nejsou vlci. Když uvážíte počet uplynulých generací, výroky typu "Chci se naučit, jak zacházet se svým psem, budu se tedy učit od vlků" dávají stejný smysl jako kdybyste řekli: "Chci zlepšit své rodičovské schopnosti - musím zjistit, jak to ti šimpanzové dělají!" (Alexander, 2001).

Vlci jsou nejbližšími příbuznými psů - stejně jako jsou šimpanzi nejbližší příbuzní lidí - ale psi se stali samostatným druhem pravděpodobně již před 135 000 lety. Přestože si zachovali některé charakteristiky vlků a jiných psovitých šelem, tisíce let domestikace a selektivního šlechtění je hluboce změnily (Buitrago, 2004).

Podle Dr. Myrny Milani, veterinářky a odbornice na chování zvířat, jsou zvířata, která v divoké přírodě panují ve smečce hrubou silou, eliminována z genofondu populace, protože síla vyžaduje spoustu energie a vystavuje zvířata vysokému riziku smrti, zranění nebo tomu, že budou ulovena predátorem.

Dr. Frank Beach provedl třicetiletý výzkum na psech na univerzitách Yale a Berkeley.
19 let bylo věnováno výzkumu sociálního chování psí smečky. (Ne vlčí smečky. PSÍ smečky.)

Některá jeho zjištění:
- psi - samci mají pevnou hierarchii
- feny mají také hierarchii, ale ta je mnohem variabilnější
- když smícháte dohromady jednotlivá pohlaví, zamíchá to i s pravidly.

     Uvnitř skupiny jako celku, hodnostní pořadí psů-samců zůstává
     stejné a pořadí fen zůstává obvykle stejné, ale vztah mezi psy a fenami se často mění den ode dne
     (Dunbar, 1989a).

- malá štěňata mají něco jako "štěněčí licenci (puppy licence)". To jim v podstatě dovoluje dělat cokoliv. Feny jsou ke štěněčí licenci tolerantnější než psi.
- štěněčí licence zaniká ve věku okolo 4 měsíců. V tuto dobu starší středně postavení psi udělají štěněti v pravém slova smyslu ze života peklo, dokud štěně nenabízí všechno příslušné usmiřovací chování (appeasement behavior) a nezaujme nejnižší místo v sociální hierarchii. Nejvýše postavení jedinci celou věc naprosto ignorují.
- neexistuje fyzická dominance. Všeho je dosáhnuto pomocí psychologického týrání (psychological harassment). Vše je ritualizováno.
- jen naprostá menšina psů získala své "alfa" postavení pomocí násilí. Ti, kteří to tak dokázali, byli rychle sesazeni. Nikdo nemá rád diktátory.
- naprostá většina alfa psů vládne benevolentně. Jsou si jisti svou pozicí. Nesnižují se k tomu, aby se prali a dokazovali tím svou pozici. Pokud by to dělali, snižovali by své postavení, protože:
- perou se STŘEDNĚ postavená zvířata. Nejsou si jista svou pozicí a chtějí se povýšit nad ostatní středně postavená zvířata.
- nízko postavená zvířata nevyhledávají konflikty. Vědí, že by prohrála. Znají svoje postavení a přijímají ho.
- "Alfa" neznamená fyzicky dominantní. Znamená to "mít zdroje pod kontrolou (in control of resources)". Spousta alfa psů je příliš malých nebo fyzicky slabých, aby mohli fyzicky dominovat. Vysloužili si ale právo kontrolovat ceněné zdroje. Každý jednotlivý pes si sám určuje, které zdroje jsou pro něj důležité. Takže alfa pes se může vzdát nejlepšího místa na spaní, protože ho jednodušše nezajímá (Alexander, 2001).

Co z toho tedy pro vztah pes-člověk vyplývá?

- používání fyzické síly jakéhokoliv druhu snižuje vaši pozici. Pouze STŘEDNĚ postavení jedinci se perou.
- abyste byli "alfa", musíte mít pod kontrolou zdroje. Tím se nemyslí nesmysly jako zakazovat psům spát na posteli nebo procházet dveřmi první. Zdroje musí být závislé na určitém chování. Pes chce žrát. Dobře - vyžadujte, aby si nejprve sedl. Chce pes ven? Ať si nejdříve sedne. Chce zdravit lidi? Nejdříve sednout. Chce si hrát? Sednout... nebo cokoliv jiného. Pokud jste dostatečně aktivní při řízení toho, co pes chce, pak jste, podle definice, alfa *VY*.
- Cvičte svého psa. Výcvik je lidsko-psí ekvivalent zrušení fáze "štěněčí licence" ve vývoji psa. Děti, ženy, staří lidé, postižení - ti všichni dokáží vycvičit psa. Pouze málo lidí dokáže fyzicky dominovat.
- Odměňujte nesmělé (deferential) chování spíše něž sebeprosazující (pushy). Máte dva psy. Pokud se jeden cpe před druhého, věnujte pozornost druhému, dejte mu pamlsek jako prvnímu nebo cokoliv, co první pes chtěl. První, kdo se posadí, dostává odměnu. Tahání na vodítku nikam nevede. dveře se neotevřou, dokud se psi neposadí a dokud nedovolíte, že psi mohou jít ven. Pokud budete odměňovat psa, který se prosazuje, prosadí se.
Vaším úkolem je být vůdcem (leader), ne pánem nebo diktátorem. Vedoucí postavení je velká zodpovědnost. Vaším úkolem je postarat se o veškeré potřeby vašeho psa... jídlo, vodu, veterinární péči, sociální potřeby, bezpečnost, atd. Pokud nedokážete nějakou potřebu psa uspokojit, pes se ji pokusí uspokojit sám (Alexander, 2001).

Způsob, jak získat kontrolu nad svým neposlušným psem, je vytvořit z něj příjemného společníka pomocí výcviku. Pozitivní výcvikové metody (Positive training, dog-friendly training) otevírají svět komunikace mezi dvěma druhy, které nemají společný jazyk .
Zapamatujte si dvě základní pravidla učení:

1) všechna zvířata (a malé děti) se učí pomocí okamžitých - ne opožděných - následků svého chování a
2) chování, které je posíleno odměnou, se objevuje častěji.

Ceněné zdroje jako jsou jídlo, hračky, hra, procházky a hlazení, neposkytujte psovi zadarmo. Používejte je jako odměnu za dobré chování, když si pes například nejdříve sedne nebo lehne na povel.
Naučte se ovládat techniku poskytování zdrojů za žádané chování a odebrání zdrojů za nevhodné chování. Je to jako učit batole pěkně poprosit, aby dostalo sušenku, když ale zakřičí "dej to sem!", nedostane nic. V krátkosti, odměňujte uctivé, zdvořilé chování a ignorujte chování, které obtěžuje.
Naučte se dovést svého psa k úspěchu a předcházet chybám.
Kouše váš pes boty? Tak je nenechávejte ležet volně po domě. Místo toho dejte psovi žvýkací kosti nebo hračky typu Kong naplněné něčím dobrým.
Váš pes se vám doma venčí? Tak ho nenechávejte běhat volně po domě bez dozoru a pravidelně ho berte ven a odměňujte ho za každé věnčení na správném místě.
Hrabe váš pes na zahradě? Tak mu udělejte místo, kde bude smět hrabat, zahrabejte mu tam pár žvýkacích kostí a až si na toto místo zvykne, snadno přerušíte jeho omyly a pošlete ho hrabat na jeho místo (Buitrago, 2004).

Spíše než psa tyranizovat a dostat ho tím do podřízené pozice, je mnohem jednodušší přesvědčit ho, aby byl členem týmu, jen tak si může užívat života s námi, místo toho, aby s námi bojoval (Dunbar, 1989b).

Kdo říká, že dominanční model nefunguje:

Pamela Buitrago - vystudovala experimentální psychologii a je certifikovanou cvičitelkou psů a odbornicí na chování (behaviour specialist).
Jean Donaldson - odbornice na chování zvířat (animal behaviorist), přednáší v mnoha zemích, autorka mnoha knih, například oceněné knihy The Culture Clash, a ředitelka San Franciso SPCA Academy for Dog Trainers.
Dr. Ian Dunbar - slavný veterinář, odborník na chování zvířat (animal behaviorist) , spisovatel, přednáší v mnoha zemích, zakladatel APDT (Association of Pet Dog Trainers - asociace cvičitelů psů), studoval 10 let sociální hierarchii a agresivitu psů na Kalifornské Univerzitě v Berkeley.
Drs. Garry Martin a Joseph Pear - profesor na Universitě v Manitobě a autor populární učebnice Behavior Modification: What It Is and How to Do It.
Dr. Myrna Milani - veterinářka vlastnící soukromou praxi v Charlestownu v New Hampshire, autorka mnoha knih o vazbě mezi psy a lidmi, napsala např. knihu The Body Language and Emotion of Dogs
Pat Miller - bývalá prezidentka APDT, největší skupiny sdružující profesionální cvičitele psů celého světa,